Který chce ostatním snižovat stres. Pomáhat s konflikty, s ujasňováním zadání, s nacházením toho důležitého a se zahazováním nepotřebného.
Který chce dělat Scrum mastera, jak nejlépe dovede.
Deset let programuji. A deset let narážím na stále stejný problém. Na lidskou komunikaci.
Nakonec se nedorozumění vysvětlí a práce dokončí. Potom se něco vyhodí a něco se předělá. Dřív, než to vůbec někdo použije. Jinak to přeci nejde. Nebo ano?
Kolik takový přístup stojí lidských sil? Kolik času? Kolik lidí během vývoje odejde "za lepším"? Kolik dalších otupí, protože každý jejich nápad je pohřben nekonečnými poradami, ještě o kousek snižujícími "zlé riziko"?
Vývoj softwaru mě naučil, že každý kousek užitečného kódu stál někoho osobní sílu. A že bez ní programátor nedokáže nic. Je proto velmi důležité tuhle sílu chránit. Nepálit jí na neshodách, na čekání, na opatrném teoretizování.
Tohle stojí programátory sílu. Firmu pak čas, peníze a ve finále zaměstnance. A já s tím dokážu pomoct.
Který chce ostatním snižovat stres. Pomáhat s konflikty, s ujasňováním zadání, s nacházením toho důležitého a se zahazováním nepotřebného.
Který chce dělat Scrum mastera, jak nejlépe dovede.
A mějte se, jak nejlépe dovedete.